„Kam se ježek v zimě schoval? Neklouzal se, nesáňkoval...“

Tak začíná básnička Jana Čarka, a tak jsme v úterý 19. 2. po návratu z jarních prázdnin začali i my
ve 2.C.

Každého kdo by v tento den procházel kolem naší třídy by pravděpodobně překvapilo, že nesedíme v lavicích, ale místo toho hledáme po třídě i na chodbě obrázky zvířat. Možná by se k nám i přidal a doplňoval pak počáteční písmenka do tabulky, protože tím jsme vlastně odhalili hlavní téma celého úterního dobrodružství: „Zvířátka v zimě“.

No ano, řekl by si kolemjdoucí možná, co vlastně dělá taková veverka nebo liška, když nikde není nic než sníh? Stačí vyřešit matematickou šifru (nebo prohledat svůj píditelský sešit), a vida - tady máme odpověď, jak to vypadá i s ostatními zvířátky v zimě! Pozor, neplést si vrabčáky a vlaštovky. Teď honem na další úkol: Poznat, která stopa patří ke kterému zvířátku, to není nic snadného. Když jste se ale před chvílí společně naučili novou básničku Stopy ve sněhu, a dokonce ji i dramaticky ztvárnili, poznáte otisk králičí tlapky na první pohled. Spojit ji pak cestičkou s obrázkem samotného králíka už bylo snadné a zároveň jsme si tím uvolňovali „tlapičky“ i my.

Po krátké pauze v hodině tělocviku jsme se vrátili do třídy a tentokrát jsme si znalosti o přírodě procvičili pracovním listem, ve kterém jsme do textu doplňovali rýmy. No a nejvíc nás pak bavil ten další, kde byly přesmyčky názvů zvířat a také další otisky stop.

Ne že bychom se při některých úkolech nezapotili, ale až příště půjdeme na procházku do zasněženého lesa, budeme si moct pobrukovat některou z mnoha písniček o zvířátkách, které jsme si během toho dne zazpívali. A hlavně, pokud ve sněhu náhodou spatříme otisky tlapek, budeme sami na sebe patřičně pyšní, protože budeme s jistotou vědět, že rozhodně nejsou ježčí.